Když jsem před pěti lety začal kreslit na tabletu, dělal jsem jednu věc pořád dokola. Vzal jsem fotku, hodil ji na vrstvu, a pak ji obkresloval. Výsledky vypadaly slušně. Ale po půl roce mi došlo, že se vůbec nezlepšuji. Moje vlastní kresby pořád vypadaly jako od dítěte z první třídy. Zlom nastal, až když jsem narazil na www.frenkart.net a začal si všímat, jak ti kluci a holky, co kreslí ručně, dělají stínování úplně jinak. Žádné křivky z fotky, jen tah štětce a oko. Tento článek je o tom, jak jsem se toho zbavil a proč mi to změnilo celý přístup ke kreslení.
Proč předlohy kazí ruku
Obkreslování je jako jízda na kole s opěrnými kolečky. Zvládnete trasu, ale nenaučíte se balancovat. Když kreslím podle fotky, moje ruka kopíruje tvary bez přemýšlení o tom, proč stín padá zrovna sem a proč je čára tlustší tady. Kamarád grafik mi kdysi řekl: “Když obkresluješ, trénuješ jen trpělivost, ne pozorovací schopnost.” A měl pravdu. Strávil jsem hodiny nad detaily, které jsem nechápal. Teprve když jsem odložil tablet a začal kreslit z hlavy nebo z reálného objektu, začal mi docházet ten mechanismus. Například vlasy – u předlohy jsem je dělal jako jednotlivé prameny. Po ručním cvičení jsem zjistil, že je lepší je kreslit jako jeden tvar a teprve potom přidat pár tahů pro dojem.
Jak jsem trénoval ruku bez předlohy
První měsíc jsem kreslil jenom geometrické tvary. Krychli, válec, kouli. Třeba čtyřicetkrát denně. Znělo to nudně, ale zlomilo to mou závislost na předloze. Stínování podle jednoho zdroje světla – to byl grunt. Všiml jsem si, že když kreslím kouli potmě a pak přidám světlo zleva, začne vypadat plasticky. Až později jsem si troufl na portréty. Kreslil jsem profil židle, protože má jasné linie. Žádné oči, žádné vlasy, jen obrys a stíny. Po týdnu jsem zkusil lidské ucho. Dopadlo to jako brambora, ale o týden později už to byl tvar, který dával smysl. Důležité je kreslit každý den aspoň deset minut. Bez výjimky. I když je výsledek ošklivý.
Nástroje, které mi pomohly nejvíc
Nemusíte kupovat drahý software. Já používám obyčejný program na kreslení s jedním štětcem s texturou tužky. Klíč je v nastavení tlaku pera – slabý dotek pro světlé plochy, silný pro tmavé. Dělal jsem chybu, že jsem používal moc vrstev. Teď mám maximálně tři: skica, barva, stíny. Zkusil jsem i různé podložky pod tablet, ale nakonec vyhrála obyčejná papírová plocha. Důležité je mít tablet pevně na stole, ne na klíně. Další věc: naučil jsem se používat funkci “rotate canvas”. Kreslit pod úhlem, který je přirozený pro zápěstí, ne pro obrazovku. To zní jako detail, ale ušetří vám to křeč v ruce po hodině práce.
Co mi to dalo do života
Po roce ručního kreslení bez předloh dokážu nakreslit portrét z paměti za dvacet minut. Není dokonalý, ale lidé na ulici poznají, koho jsem kreslil. Zlepšil jsem se i v kompozici – vím, kam umístit postavu na plátně, aby to nebylo statické. Hlavně jsem přestal řešit, jestli to vypadá jako fotka. Teď kreslím tak, jak cítím ten objekt. Občas udělám chybu v anatomii, ale to je v pořádku. Kamarádi říkají, že moje kresby mají teď charakter. Mně stačí, že je to čistá práce mojí ruky, ne kopie něčí fotky.
- Obkreslování nezlepšuje pozorovací schopnost, jen trénuje trpělivost.
- Kreslit geometrické tvary denně po dobu jednoho měsíce zlomí závislost na předloze.
- Používat maximálně tři vrstvy v programu, jinak se ztratíte v detailu.
- Rotovat plátno podle přirozené polohy zápěstí, ne podle obrazovky.
- Kreslit z reálného objektu (židle, ovoce) místo z fotografie.
- Chyby v anatomii jsou lepší než dokonalá kopie bez života.